Deníček skupiny Těžká doba


11. vystoupení - Letní hudební festival pod hradem Žampach - Sobota 17. července

Tak to byla, milí přátelé, akce zcela výjimečná a ve všech směrech skvělá. V jedinečném prostředí zámeckého parku, ve kterém stojí architektonicky zdařilý altán, (to vše samozřejmě přímo v areálu ústavu sociální péče - v Domově pod hradem) hrálo včetně nás šest kapel, vládla příjemná atmosféra, "kluci" byli výborní a publika se sešlo přiměřeně - kolem dvou set padesáti lidiček.

zampach1.jpg, 14 kB

Zvláštní pochvalu hned v úvodu tohoto pojednání uděluji fanynce 001 Lence, která byla obětavým řidičem jednoho z "kapelních vozů", pobyla s námi po dobu celého festivalu a také dělala společnost Mistru Janu Steklíkovi, který s námi na tohleto zajímavé hraní jel, vydržel až do konce a chválil...

Hudební produkce trvala od půl druhé odpoledne do půl jedenácté noční, zakončena byla hezkým ohňostrojem. Těžká doba hrála coby druhá v pořadí. Jako kapelník jsem měl nelehký úkol při sestavování repertoiru. Honza "Škára" totiž nakonec do žádné Anglie nejel, a my už měli natrénováno s Trupetkou, takže co s tím, že... Ale rozhodl jsem moudře a připravil série skladeb zvlášť pro každého z flétnistů a bylo to šťastné rozhodnutí - vzájemně se nepletli, každý mohl zazářit. A to se oběma docela povedlo. Trumpetka navíc znovu potvrdil, že je opravdu muzikant. Přestože prý rok flétnu v rukou nedržel, hrál jako z partesu, bezchybně také vysekl svůj "majstrštyk" El Condor Pasa, za což si vykoledoval dlouhotrvající aplaus publika... A my byli samozřejmě vděční. Jinak jsme odvedli standardní výkon, zmotali jen miminum (závěreční Free nám teda moc nevyšli, že...), já urval "jen" tři struny, zvukař byl velmi dobrý, ohlasy publika taktéž...

Ještě k atmosféře: "kluci", tedy klienti domova, byli upřímní a veselí, pohodové bylo i ostatní publikum. Po hradem to opravdu dýchalo klidem a mírem. "Tady bych si objednal jedno místečko na důchod," přiznal elektorkytarista Míra... Kapely hrály vesměs dost dobře, zaujaly hlavně Melmac Space Orchestra a Sedum ryb. Jo, a pak taky Dým Maryjána Dočadila, ovšem ani ne tak výkonem, jako způsobem, kterým po celou dobu hraní jeho frontman buzeroval zvukaře, někdy až vulgárně...

V přestávkách mezi produkcemi bylo příjemné projít se parkem - tolik zajímavých dřevin ze všech možných koutů světa se jen tak na jednom místě nevidí. Elektrokytarista Míra, mj. vášnivý mykolog, navíc ke své radosti objevil i houby - jednu, zvláště jedovatou, nám pak doporučoval, kdybychom prý se chtěli někoho zbavit... V parku je také krásná vyhlídka, za vidění stojí i zámecká kaple. Příjemný byl i ostatní servis - na čepu byla desítečka Gambáč, párečky chutné... Akce hodnocena navýsost kladně. Část našeho tělesa vše bilancovala ještě přes půlnoc v domovské ústecké hospodě U Malinů. Jako velmi pozitivní vidíme skutečnost, že jsme zváni také pro příští rok... Díky všem, kdo festival připravili. Zvláště pak panu řediteli domova Luďku Grätzovi, hlavnímu vychovateli "Fábovi" a také další z vychovatelek, sympatické dívence, která měla Těžkou dobu na starost. Snad jsme jí moc starostí nenadělali...