Deníček skupiny Těžká doba


9. hraní – otevření cyklostezky v Cakli – 7. září 2007

Už podruhé v roce jsme byli pozváni, abychom hráli z podia zasazeného do rozměrného teepee v areálu tábořiště a loděnice v Cakli u Ústí. Konala se tam totiž velká sláva, byla otvírána první část z budované sítě cyklostezek - stezka, která spojuje Ústí nad Orlicí s Letohradem. Sešlost lidu po celé odpoledne velmi početná, slétlo se také hodně VIPů, navíc po mnoha propršených hnusných dnech jako zázrakem vysvitlo slunce a bylo příjemně.

Naším úkolem bylo dotvořit celkově velmi pozitivní atmosféru dne večerním hraním. Což o to, všechno fungovalo standardně, pouze k večeru začalo opět poprchávat, takže lid obecný se začal pomalu rozcházet nebo zalezl pod zastřešenou verandu u bufetu cca sto metrů od nás, zatímco lid s visačkami VIP pobýval ve velkém uzavřeném stanu nedaleko podia, kde si dával náležitě do trumpety. Pod podiem či v jeho blízkosti ovšem zůstalo i přesto pár desítek lidiček, kteří s námi souzněli – a tak to mělo být.

Už jednou v této sezoně jsme v Cakli hráli (při zahajování Caklefestu) a byl to docela průser (viz starší zápis). Teď jsme si ovšem hraní docela užili a měli z něho dobrý pocit. Zvlášť Jan Yamaha a elektrokytarista Míra si užívali (např. nové Purple), přizván byl opět br. Kulda s violoncellem, který se tak nějak znovu platně zařazuje do řad Těžké doby, všechno plynulo splavně a pohodově, chyb bylo minimum.

Po zhruba dvou dohodnutých hodinách jsme se jali pomalu produkci vésti k závěru, tu však z VIP stanu přiskotačily dvě rozjařené, s námi spřátelené a přesto raději nejmenované manažerky – a najednou juchuchů a do tanca a hrejte!!! Přivedli s sebou ještě několik dalších VIP a že tedy konečně do toho!!! No, pravda, nejprve jsme jim odvětili něco ve stylu "kdo pozdě chodí, sám sobě škodí", což byl samozřejmě trochu humor, no a pak jsme přece jen ještě pár kusů dali. Noc už ale byla temná a od Orlice táhla pořádná kosa…

Hraní hodnoceno kladně, ohlas u posluchačů dobrý, spokojeni se zdáli být i pořadatelé. A co víc si v této poněkud vykloubené době může amatérský hudebník přát?! Tož tak…

KaPo