Deníček skupiny Těžká doba


8. hraní – pouť na Žampachu – 25. srpna 2007

koncert začal

Letos jsme si poprvé nezahráli na multižánrovém Letním hudebním festivalu pod hradem Žampach. Pravda, ani nám to moc nevadilo, protože už jsme tam byli pomalu jako fosílie. Podívat jsme se ale alespoň někteří jeli a bylo to opět moc prima. Mně osobně se asi nejvíc líbilo stále jedinečné Lachtaní divadlo Honzy Kovaříka a pak taky koncert Českého klarinetového kvarteta, se kterým hrál rytmiku slavný muzikant Alan Vitouš. Koncert byl akustický, chlapci hráli v kapli sv. Bartoloměje a byl to obrovský zážitek. Dostali jsme ale pozvání na žampašskou pouť, která se koná při sv. Bartoloměji. Na pohodové odpolední a podvečerní hraní. Slovo dalo slovo, po dohodě s hlavním vychovatelem Fábou jsme ještě přibalili kapelu našich mladých „italů“ Selfeater a těšili se…

Počasí přálo, vyráželi jsme různě, Selfeateři měli začít hrát ve dvě odpoledne, my zhruba hoďku a půl po nich. Já s Janem Yamahou jsme dorazili kolem půl třetí a u pódia bylo nějak divně. Muzika nehrála a mladí muzikanti jakoby balili, či co… A oni fakt balili! Přátelé, veřte, nevěřte, jak nám řekli, poté, co zahájili svou produkci a odehráli pár kusů, byli nejdříve upozorněni, aby nehráli tak hlasitě a tvrdě, posléze ovšem byli požádáni, aby raději hrát přestali úplně. Dokonce snad byli tázáni, zda vůbec věděli, kam jeli hrát. Takže balili…

Samozřejmě jsme pátrali, cože se vlastně přihodilo a dopátrali se. Ona totiž byla po poledni v místní kapli zpívaná mše. A na ní měl díky aktivitě jakéhosi okresního lidovce přijet celý autobus lidovců seniorů, či co. No a když okouzleni duchovní hudbou vyšli z kaple do slunného odpoledne, byli zaskočeni údernou hudbou mladých rockerů. A zřejmě měli připomínky. A jak to dopadlo, už víte. Po mnoha letech jsme tak vlastně byli svědky zákazu kapely. Nová doba…

Stepping Selfeater

Bylo nám z toho všelijak, nakonec jsme se ale dohodli, že nastoupíme dřív a budeme hrát. Mladí „italové“ byli docela v poho, to, co potkalo Selfeatery, nijak moc neřešili. Takže Těžká doba nastoupila a oproti původnímu plánu odehrála zhruba dvě a půl hodiny. Bylo to v pohodě, ovšem chybičky se přece jen vloudily. Rozjezd byl skvělý, pak ale přišla jakási dáma a dožadovala se dechovek. Poté, co jsme jí vysvětlili, že dechovku prostě nehrajeme a ani hrát nemůžeme, nemaje v kapele krom flétny žádných dechových nástrojů, sice odešla, ale jakoby nás uhranula, baba jedna… Následující sérii jsme totiž vorali, jak se jen dalo. A tak jsme dali raději přestávečku, seskupili síly a znovu do toho!!! A opravdu, pak už to až do konce šlo docela dobře, bez excesů…

Nálada nakonec docela dobrá, pořadatelé domova převelmi pohostinní, kdybychom někteří nemuseli domů, asi by tam kapela zůstala přes noc a pařila až do rána bílého. Přijeli totiž i chlapci z Lachtaního divadla a vypadalo to, že by se s nimi mohlo docela dobře…

fanynka

Akce nakonec vnímána docela pozitivně, ono je totiž na Žampachu pořád tak nějak fajn…

KaPo