Deníček skupiny Těžká doba


7. hraní – Caklefest – 22. 6. 2007

Potřetí se konal v příjemném areálu tábořiště s loděnicí v Cakli u Ústí nad Orlicí dvoudenní hudební festival. Hráli jsme při jeho premiérovém ročníku a letos nás pozval hlavní dramaturg, kterým je náš bubeník Hubas, podruhé. Hráli jsme první večer, ten byl tak nějak „rozjezdový“ a nutno říct, že já osobně jsem z tohoto hraní měl dost smíšené pocity.

Především bylo dost mizerné počasí. Přes den byly přeháňky, bezprostředně před naším hraním doslova lilo. Já a Jan Yamaha jsme navíc se sborem Alou Vivat zpívali navečer v kostele v Anenské Studánce a do Cakle se bleskově přesouvali doslova „za pět minut dvanáct“. A nakonec to nebyl ani moc šťastnej večer…

Ne snad, že by se nám v té zimě a vlhku nechtělo hrát. Šli jsme do toho jako vždy s vervou. Ovšem v zimě a vlhku bylo jen minimum posluchačů a nakonec se pod pódiem, které bylo ukryto v rozměrném teepee, objevila skupinka asi deseti, patnácti podivných individuí - evidentně sjetí, špinaví a opruzující týpci, kteří s sebou měli ještě ke všemu několik psů a permanentně otravovali těch pár standardních diváků, co naši produkci sledovali. Psi navolno, bez košů a žádní prckové do toho štěkali a otravovali taky. No prostě parádní atmosféra (navíc ta banda prudila i druhý den, o nějakém placení nechtěli ani slyšet, jeden pes dokonce kousl pořadatele. Po vykázání z areálu, u kterého musela asistovat policie, se pak tihle exoti potloukali po městě, kempovali a „smažili“ u marketů, k vidění pak byli i ve Třebové)…

Nutno říct, že jsem se vždycky považoval za tolerantního člověka, ale tohle bylo nad mé chápání. Bylo mi z těch lidí doslova fyzicky blbě, vypadali a chovali se jak prasata, což jsem nedokázal skousnout. Takže ze mě a postupně i z Jana Yamahy vyprchala veškerá energie a chuť k hraní. „Odjeli“ jsme domluvenou cca hodinu a kousek a skončili. Tímto se ale musím omluvit elektrokytaristovi Mírovi, který chtěl hrát dál a naše chování ho dost nakrklo, což na něm bylo hodně vidět. Nutno říct, že tohle se stalo v kapele za celou dobu její existence poprvé. Ale i to k životu hudebníka amatéra prostě patří. Takže týden po hraní na týdnu Město v pohybu v Ústí, které dopadlo excelentně a bylo prostě skvělé, jsme měli hraní, které bylo doslova na hovno a podle mého mínění snad nejhorší v celé historii Těžké doby…

On vůbec i třetí Caklefest dopadl rozpačitě. Přestože nabízel slušný program, nepřišli lidi. Ani v pátek, kdy bylo hnusné počasí, ovšem ani v sobotu, kdy už počasí nezlobilo. Sám jsem se v sobotu vypravil poslechnout si slovenskou Družinu a hlavně Vášovy „Ty syčáky“ (obojí bylo skvělé) a pod podiem bylo jen několik desítek posluchačů, dalších pár desítek pak sedělo u bufetu…

Těžko říct, kde se stala chyba, výsledkem ovšem bylo, že o nějakém dalším pořádání festu se už v KČT Horal, kterému areál patří a který Caklefest zastřešoval, vůbec nemluví. Taky Hubas se vyjádřil v tom smyslu, že pokud festival, tak bez Horalu, prostě si areál pronajmout a dělat vše ve vlastní režii. Tož se uvidí…

KaPo