Deníček skupiny Těžká doba


5. hraní – Medzilesie, Polsko – 8. 6. 2007

Na červen se nám sešla hned tři hraní, z nich první pak znovu v Polsku, kam hlavně díky kamarádům z kapely Lowcy Szmalu a také paní Grazyně, ředitelce kulturáku v Bystřici Kladské, jezdíme už málem jako domů. Tentokrát jsme dostali pozvání na městskou slavnost v Mezilesí (Medzilesie), které je hned kousek za hraničním přechodem v Lipce. A protože jsme dosud měli s hraním v Polsku jen dobré zkušenosti, neváhali jsme ani trochu…

Je pravdou, že Mezilesí je hodně malým městečkem a nedá se s městy jako Bystřice Kladská nebo Nová Ruda, v nichž jsme dosud vystupovali, srovnávat. Slavnost v Mezilesí byla skromnější, skromnější byly i podmínky – hrálo se na rozlehlejší zahradě, pódium bylo opravdu z těch menších, na nichž jsme dosud vůbec stáli, o aparátu nemluvě. Dosud jsme polské zvukaře vnímali jako výborně vybavené machry, tady to bylo ovšem úplně naopak. Při našem příjezdu stály na pódiu dvě „bedýnky“ a dva odposlechy a když jsme se ptali, kdeže je další technika, dozvěděli jsme se, že to je prostě všechno. Ani mix nebyl z největších, počet mikrofonů i lajn byl tudíž těžce omezen. Nebyl ani pódiový aparát… Málisovi naštěstí půjčil basové kombo Tomek z Lowců, kteří tam taky hráli, basa i Mírova kytara musely navíc pro nedostatek vybavení hrát napřímo do lidí. Zvukař ještě k tomu seděl na boku u pódia. No prdel! Nakonec jsme ale snad nějaký zvuk dokázali vytvořit – znovu díky Tomkovi, který stál před pódiem, poslouchal a ukazoval zvukařovi, co a jak má nastavit. Osobně se přiznám, že jsem během celé naší produkce kromě řvoucí Mírovy sólové kytary a dunící Málisovy basy neslyšel skoro nic…Před námi navíc vystupoval nějaký prý populární polský raper, dav dětiček nadšeně rejdil a posléze se všechny draly pro umělcův autogram a málem nám rozšlapaly nástroje a další příslušenství narovnané za pódiem. Taky prdel!

Jest pravdou, že rozdováděné dětičky naše muzika podstatně zklidnila, část publika ale zůstala, lidi poslouchali a občas projevili spokojenost, tedy zatleskali, že.. I přes již zmíněné problémy spojené s ozvučením se nám hrálo docela dobře a naše „staré dobré pecky“ měly ohlas… Po vystoupení k nám dokonce přišli nějací místní mládenci, vzhledem připomínali spíš příznivce punku, a hrozně moc nás chválili. Byli docela mladí, a tak mě potěšilo, že je naše muzika bere…

Domů jsme se vraceli ve dvou partách. Já s Yamahou jsme docela spěchali, a tak jsme po koncertu jen chvíli poslouchali nějakou další místní docela dobrou mladou kapelu a pak již jeli na hranice a do Ústí. Zbytek kapely vezený Mírou zůstal o trochu déle, aby posléze ještě zamířil do Jablonného na nám známý festival Jablonský medvídek, kde prý bylo veselo, zvlášť, jak tvrdí někteří „zlí jazykové“, s rozdováděným Hubasem. Ale to už je jiná kapitola, že…

Závěrem nutno prohlásit: hraní v Mezilesí hodnoceno kladně!

KaPo