Deníček skupiny Těžká doba


SEZÓNA 2007 – 6. sezóna

2007 / 01 - Polsko, Bystrzyca Klodska - 14.1.2007

Úplně první hraní v novém roce přišlo poměrně nečekaně. V rámci Ústeckých Vánoc 2006 vystupovaly děti z Bystrzyce Klodske s divadlem o narození Krista a přijela s nimi i sympatická ředitelka tamního kulturního domu Grazyna Wachowska. A protože se už nějakou dobu známe a máme se docela rádi (mimochodem - říká mi Karel Kochanny), přišla s nabídkou, zda by Těžká doba nechtěla zahrát na jakési charitativní akci, která se bude konat v jejich kulturáku. Dobrých skutků není nikdy dost, takže jsem samozřejmě rád souhlasil a po dohodě se zbytkem kapely jsem hraní potvrdil, když paní Grazyna navštívila Ústí ještě mezi svátky před koncem roku.

Co vám mám povídat, bylo to hraní, na které budeme dlouho vzpomínat. Ta akce se jmenovala „Wielka orkiestra swiatecznej pomocy“, konala se v jednom termínu ve fůře polských měst a její výtěžek šel na vybavení dětských oddělení špitálů a poúrazovou péči o děti. V Bystrzyci představovala málem půldenní maratón kultury všech možných žánrů, mezi tím se ještě pořádaly aukce – a to všechno v permanentně plném sále kulturního domu...

Měli jsme hrát někdy kolem sedmé večer, z Ústí jsme vyrazili poměrně brzy a na místě jsme byli (i přes malé problémy na hranicích, které způsobily silně neaktuální fotografie v dokladech některých mladých členů kapely) už někdy kolem šesté večerní. Na pódiu i v zákulisí byl náramný šrumec, který ovšem paní Grazyna bravurně zvládala, i když byl program v malém časovém skluzu. Motala se tam fůra „bardzo ladnych kobietek“, mladí muzikanti měli opět oči navrch hlavy a já měl strach, zda se, zvlášť někteří, dokáží soustředit na výkon. Tedy hudební, že… Před naším vystoupením ještě přišli na řadu čeští mistři magie a kouzel. Jeden z nich si ne zcela šťastně vybral za asistenta jednoho z polských návštěvníků, který se na tuto funkci řádně připravil konzumací nezjištěného množství ohnivé vody. Druhý to neponechal náhodě a sličnou asistentku si raději přivezl s sebou.

Bezprostředně před námi vystupovala snad třicetičlenná skupina místních cikánů - orchestr, tanečnice, tanečníci od dětí až po babičky, byli nádherně barevní a temperamentní. Ovšem taky nás zaujalo, že až na vzácné výjimky všichni pěkně při těle...

No a pak, už bylo po osmé hodině, my! Zvukaři (sice ochotní, ale už docela vyčerpaní) se pár minut navíc potýkali s ozvučením Málinovy basy, ale bylo to ještě únosné – a už jsme valili do publika to nejlepší z našeho repertoiru. Kiksů nebylo mnoho, jeden zásadní ovšem přece jen při Locomotive Breath od Jethro Tull, když část kapely začala tak nějak jinde, než měla. Nakonec jsem všechno po třech taktech uťal a na druhý pokus už to jelo v pohodě, Matýsek navíc opravdu výborně vystřihl flétnové sólo…


Tedy Matýsek. Ten asi nikdy nezapomene na to, jak se do něho zcela spontánně zamiloval dav dívenek ve věku s bídou do patnácti let. Vytvořily kotel pod pódiem, křičely, fotily (Matýska) svými mobily, prostě ho žraly…

Když jsme odehráli (tradičně zabrali Clash, Čechomor, Iggy Pop, Stones i další kusy), dívenky oblehly Matýska na forbíně, žádaly podpisy, věnovaly mu fůru úsměvů, některé vytvořily dokonce i kreslená přáníčka s květinkami a vyznáním lásky. Houf těchto nedorostlých „fans“ pak číhal na Matese ještě před kulturákem, všechny nás pak doprovodil k autům, kde následovala další konverzace, fotografování etc…

Vysvobození přišlo až od paní ředitelky, která nás pozvala do dost slušného podniku na večeři. Bylo to kousek od kulturáku, takže jsme vyrazili auty za jejím malým fiátkem a byli rádi, že už na nás nevisí šílející holčičky. Většina chlapců si dala obrovské pizzy různých druhů, které pak vesměs nedojedli a rozdávali či dojídali s vypětím všech sil, já si dal výborné makaróny, elektrokytarista Míra pak jediný zůstal u klasiky, když spořádal obrovský kus masa s houbami, několika druhy zelí, brambůrky a dovíčím ještě. K tomu všemu příjemné pivo zn. Lech, jen řidiči sáhli po nealkoholickém pivu, že…

Domů jsem vyrazil jen s Janem Yamahou, zatímco zbytek kapely dopravován Mírovým autem zůstal ještě chvíli na místě, protože chtěl slyšet hlavně hardcorové kapely, které hrály v závěru programu. Cesta ubíhala vesele, neb jsme si z Polska opět odváželi ty nejlepší dojmy. Hráli jsme tam potřetí a věříme, že ne naposledy. Hraje se tam totiž opravdu dobře, je tam fakt dobré publikum (teď nemyslím jen ty mladičké fanynky). Je tak nějak trochu jinde, než publikum u nás. Ale to bylo vždycky, což vědí hlavně pamětníci, tedy já a Míra, že… KaPo


Bonus 1: Matesománie


Bonus 2: Karolko Kochanny verbuje další muzikanty do našeho hudebního spolku, snažíc se je uplatit lahví....