Deníček skupiny Těžká doba


13. hraní – UO - ústecké vánoce na náměstí – 2. 12. 2006

Poprvé ve své historii se Těžká doba rozhodla přijmout laskavou nabídku ústeckého Klubcentra a vystoupit v rámci programu Ústeckých Vánoc. Jde o poměrně monstrózní kulturní podnik, který se v našem městečku pravidelně pořádá někdy od začátku tohoto tisíciletí, kdy se každoročně po celý advent koná na pódiu u vánočního stromu na náměstí den co den nějaká kultura. Je to tedy docela slušný maratón, ale něco do sebe má, protože se na rynku scházejí lidé, poslouchají, pokecají, popijí. A vládne příjemná atmosféra…

Je tedy pravdou, že vystupování v zimě na venku není zrovna velká slasť, zvlášť když někdy vládnou tuhé mrazy. A tak se zdaleka ne všichni amatérští či profesionální umělci do tohoto kšeftu hrnou. Ani některým nejmenovaným členům naší hudební úderky se, proč to nepřiznat, do hraní na zimním náměstí moc nechtělo, ale nakonec jsem demokraticky rozhodl, že zahrajeme, protože třeba zase budeme chtít vystoupit v létě při „městu v pohybu“, a to, že dáme produkci v zimě, může být pro nás v očích pořadatelů malým, ale významným plus…

Dokonce i termín jsme si mohli vybrat, takže jsme zvolili první programovou sobotu dopoledne, a to konkrétně 2. prosince. Začátek byl v 10 hodin a dalo se předpokládat, že se u pódia někdo zastaví, když už vypukla ta šílená předvánoční nakupovací horečka a lidé se v centru našeho utěšeného městečka jen hemžili…

Mannitou na nás pohlížel velmi laskavě, neboť přes všechny obavy vládlo poměrně příjemní počasí. Bylo pár stupínků nad nulou, dokonce i chvilkami zasvitlo slunéčko a kdyby nebylo trochu vlezlého větru, bylo by málem ideálně. Navíc bylo pódium vyhříváno několika zavěšenými teplomety, takže houby zle a hrát se opravdu dalo. Pravda, mladí Italové přišli na poslední chvíli a vypadali dost pomačkaně (jak uvedli, právě se vraceli z jakéhosi plesu), což mě dost vyděsilo, ale naštěstí to na jejich výkonu nebylo znát…

Dali jsme už klasicky sestavený repertoár plný našich pecek a opravdu se nám podařilo upoutat pozornost několika desítek lidí, kteří postáli a poslouchali. Ba i zaaplaudovali, což samozřejmě těšilo. Chlapcům na pódiu nebylo zle, neb byli poněkud zastrčeni v závětří, já na tom byl ovšem trochu hůř – sedíc na své „barovce“ v popředí jsem cítil teplo ze zářičů na zádech, zatímco zepředu na mě foukalo a táhlo a navíc mi několikrát ulítly i „noty“ ze stojánku. Ale produkci to nenarušilo, kupodivu nepraskla ani struna, což by se v poněkud nestandardním klimatickém prostředí dalo docela čekat. Taky zvuk byl dost dobrý, a to jen přispělo k všeobecné pohodě…

Bylo to vlastně poslední oficiální vystoupení Těžké doby v roce 2006. Nutno objektivně konstatovat, že navzdory některým pochybovačům dopadlo nakonec nad očekávání dobře. A to je dobře…Tož tak… KaPo