Deníček skupiny Těžká doba


9. hraní – Velký fet na samotě nad Rýdrovicemi III – 5. listopadu

Nutno hned v úvodu uvést, že jsme se na tohleto hraní všichni hoši neobyčejně těšili, neboť jsme v „myslichalupě“ nad Rýdrovicemi nad Horními Heřmanicemi nedaleko Štítů (dříve Šilperkem) již dvakrát hráli a vždycky to byl neuvěřitelně náramný balzám na duši, který nám hodně dlouho vydržel, což bylo neobyčejně skvělé. A my už další příděl toho životodárného balzámu fakt potřebovali…

Byli jsme pozváni potřetí a do třetice to stálo za to. Přijeli jsme jako domů, vše bylo jak dřív, pohoda, pohoděnka… Nemohl nás otrávit ani déšť („tři měsíce nekápne a zrovna, když si naplánuju hezkou odpolední mykologickou vycházku, musí začít pršet,“ zalamentoval si elektrokytarista Míra, který vyrazil do Rýdrovic s částí kapely o něco dřív), ani skutečnost, že jsem dokázal u svého skvělého a zasloužilého vozu zn. Fiat Tipo urazit výfuk, což se přihodilo na dohled od chalupy v již podvečerním šeru na polní cestě „spravované“ ohromnými šutry. A tak jsem měl hned nádherně „vytuněný“ auto, to byl tedy zvuk… Ale což, čekal nás krásný večer a noc, jak jsme pevně věřili, a ono to tak taky opravdu bylo, takže houby zle, že…

Společnost byla sice trochu méně početnější, než tomu bylo při předchozích dvou fetech, na nichž jsme měli tu česť a radosť hrát, ovšem nálada opět fantastická. A my se fakt snažili a dokázali jsme to!!! Sice už bez bratra violoncellisty Petra i bratra flétnisty Škáry, Mates ovšem s novým nadějným píšťalkářem Matýskem, který se předvedl při své premiéře v řadách Těžké doby opravdu dobře…

Bratři

Třetí Rýdrovice byly z pohledu dramaturgie hudebního programu trochu jiné, než ty předchozí. Vedle naší tradiční produkce složené z osvědčených kusů totiž vystoupil se svým recitalem můj pražský bratr, díky kterému jsme se vlastně vůbec do Rýdrovic před rokem dostali. Coby zdatný zpěvák a kytarista přednesl k radosti publikumu řadu kusů Myšíkovských, Marsyasovských, Oldu Janotu, Pepu Nose etc… místy za doprovodu mého (nejčastěji jsem „sedlal“ Málinovu baskytaru a ozvučná dřívka, též zpíval vokál) a Jana Yamahy. – bylo to vlastně takové malé Pokornovské jam session… Jan Y. navíc na svých klapkách a občas i hlasivkách samostatně uvedl řadu kusů rockových, jazzových i popových, což jen dále skvěle prosvětlovalo již tak hezkou atmosféru večera a noci. Velkým překvapením se pak stalo samostatné vystoupení Málina, jenž se předvedl coby zpěvák a kytarista málem nirvanovského rozměru. To jsme tedy opravdu netušili, kohože v kapele máme…

Karolín Malin Servis byl opět jedinečný. Gambáček výborný, polévka příbuzná boršči, kterou protentokrát připravil Karolín, skvělá, stejně tak klobásy ohřívané nad ránem v udírně a také utopenci, hlavně pak ty, které dodala fanynka 001 (ovšem vyrobil je její šikovný tatínek). Většina kapely se také poprvé relativně slušně vyspala, ne snad, že by dlouho, ale v posteli, což nebývalo vždy při minulých fetech zvykem. V posteli nespali pouze Jarin a Málin, protože tradičně kalili až do rána, samozřejmě společně s nezničitelným pražským bratrem. Opět si ustlali přímo ve společenské místnosti, aby pak nebyli, opět tradičně, ke vzbuzení, když už bylo nutno odjíždět. Pražský bratr ovšem spal pohodlněji, neboť i se svým rozvětveným příbuzenstvem přicestoval coby správný „buržoa“ obytným vozem. Po necelých dvou, třech hodinách spánku sice nevypadal příliš použitelně, ovšem vylízal se z toho, prostě to umí, léta treninku se musí někde projevit, že…

Malin Jarin

Ráno byl opět slunečné, nálada optimistická, osazenstvo „myslichalupy“ z velké části opět pokračovalo v konzumaci, někteří z chlapců si vynesli stůl na čerstvý vzduch a sluníčko, aby jim líp chutnalo…My ale již museli domů, za povinnostmi a tak. Vzbudit mladé Italy sice chvíli trvalo, nakonec se přece jen podařilo. Oba řidiči naší výpravy dýchli do trubiček a kupodivu byli čistí. Pochybnosti o funkčnosti trubiček rozptýlil až Málin, který obě mohutně profoukl do nádherně zelené barvy (v tu chvíli jsme také vymysleli jednotku kapelní opilosti, jíž se stal už navždy 1 Málin)…

A pak již do vozů a hurá domů! No, hurá… Osádka mého vozu zn. Fiat Tipo si opravdu užila. Kilometry jízdy z Rýdrovic až do Ústí za doprovodu zvuku připomínajícího policejní helikoptéru byly opravdu nezapomenutelným zážitkem. Hovořit (tj. dorozumívat se křikem) se dalo snad jen při sjezdech z kopců na „volnoběh“, jinak to fakt nešlo. Jan Yamaha sice komentoval jízdu trefnými citáty z Rychlých šípů, ale mně, coby řidiči a majiteli vozu, stejně nebylo moc do smíchu. Do Ústí jsme ale šťastně dojeli a s hukotem v hlavách se rozešli k domovům…

Akce (jak jinak) hodnocena opět navýsost kladně. Díky Bohu za Rýdrovice, balzám na duši nechť nám vydrží co nejdéle. Nejlépe až do začátku měsíce máje, kdy bychom se měli opět na samotu u lesa vypravit... Amen!

KaPo