Deníček skupiny Těžká doba


17. hraní - Malá malinovská derniéra, 30. prosince 2004

Závěrečné hraní Těžké doby v roce 2004 přišlo poněkud nečekaně a mělo smutné okolnosti, přestože šlo nakonec o povedený a v podstatě veselý večírek. Tak nějak na přelomu listopadu a prosince se totiž potvrdila informace, o níž se v průběhu roku jen spekulovalo - že naše hospůdka rodná, po generace v rukou jediné rodiny, poslední kloudný zahradní restaurant a kultovní putika ústecké bohémy ke konci roku zavírá a je na prodej… Tož tak, dějí se různé průsery v té naší nelehké době tržního mašinismu a demogratůry po česku, ale takovýto průser tu už opravdu dlouho nebyl. Znamená totiž konec nefalšovaného českého pohostinství v našem malebném, dříve okresním městečku… I pan Hrabal by určitě zaplakal… A protože hospoda U Malinů pro město a řadu jeho více i méně počestných občanů vždycky hodně znamenala, jala se kapela Těžká doba, kterážto v jejím zahradním altánu po dvě léta pilně hudbu trénovala, úkolu, uspořádat důstojné rozloučení…

Předpokládaje pouze účast nejbližších pozůstalých, nikterak moc jsme "Malou malinovskou derniéru", jak jsme tryznu nazvali, nepropagovali a tudíž vyvěsili pouze jediné černobílé parte přímo v lokále. Jak jsme se ale bláhově mýlili! Zpráva o rozlučkovém večírku se nějak roznesla a v inzerovaný čas hospoda doslova praskala ve švech nejdříve tak stovkou a pak nejspíše sto padesátkou smutečních hostů chtivých důstojného smutnění. A tak jsme se do toho pustili s vervou, a to i přes skutečnost, že jsme nebyli zcela ideálně vybaveni aparátem, ovšem amatérský hudebník si vždy nějak poradí, že… Ohlas valné části publikumu byl poměrně kladný, což nás samozřejmě těšilo, pročež jsme to do přítomných dam a pánů náležitě hrnuli… Od Mišíka přes Clash, po Stones, Purple a Omegu. A někteří přítomní se zpěvem přidali, jiní dokonce i do tance skočili.

To bylo krásně smutně! Produkce naše trvala kolem půltřetí hodiny, zakončena byla házením konfet a jiných silvestrovských papírových předmětů na hlavy hudebníků a publikumu, o což se především zasloužily fanynka 001 Lenka a elektrokytaristova choť Renďa, které nejenže vše opatřily, ale do této hry i značnou část přítomných smutečních hostů zatáhly. Dokonce i mistra Jana Steklíka, který byl, jak taky jinak, celé tryzně přítomen. Také on velmi smuten, neboť, považte, kde se jen budou napříště točit filmy a něm a působení Křižovnické školy v Ústí, když už třeba Malinovi vůbec nebudou a, nedejbože, bude pod krásnými lípami a kaštany v budoucnu tržnice a v lokálu herna, že...

Malá malinovská derniéra vstoupí do dějin našeho hudebního sdružení ještě jednou významnou okolností - na tomto hraní se s Těžkou dobou rozloučil zakládající člen a nedávno ještě také neocenitelný kronikář, violoncellista Petr Kulda. Halt toho má pořád moc a co se dá dělat… Dvě třetiny produkce odehrál s odpovědností sobě vlastní, poté ovšem již na jeho místo nastoupil nový baskytarista, sympatický, mladý, vlasatý a především, jak pevně celá kapela věří, perspektivní Lukáš „Málin“ Málek, kteréhož tímto všichni včetně fanklubů v řadách Těžké doby vítáme…

Objektivně dá se konstatovat, že vše proběhlo důstojně a za přiměřeně odpovídající nálady. Nezbývá než přát zahradní restauraci U Malinů světlou budoucnost a věřit, že se jí ujme někdo solidní, kdo zachová její tradiční ráz. Aby bylo i nadále kam chodit příjemně pobejt, popít dobrého pivečka a pojíst výtečné tlačenky, zahrát kulébr či mariáš a případně i trochu zamuzicírovat. Abychom se mi věrní, kterým byla tato hospůdka málem druhou matkou, necítili jako sirotci…

Závěrem ještě tři stručné poznámky, přesněji spíše poděkování. Nejdříve dík všem smutečním hostům, že přišli. I díky jim to byl hezký funus. Pak děkujeme panu Matýskovi, věžnému na Andrlově chlumu, který zasponzoroval útratu kapely celými sto korunami tvrdé české měny… Třetí poděkování pak patří tomu, kdo nalezl v lokále zapomenutý mikrofon Solton, který byl pak prostřednictvím babičky Šponarové, emeritní kelnerky a nestorky cechu ústeckých hospodských a restauratérů, vrácen kapele. Díky moc…

Jako úplnou tečku dovolte symbolické a tradičně optimistické zvolání Těžké doby vstříc roku 2005: "Nashledanou v lepších časech!"