Deníček skupiny Těžká doba


9. vystoupení - Zahradní slavnost DDM Ústí nad Orlicí - sobota 05.06.2004

Jelikož se blíží čas letních prázdnin a s nimi již pomalu klepou na dveře i vánoce, přichází, tak jako obvykle, čas ukončení zimního semestru činnosti v DDM, spojený s provedením obligátní zahradní slavnosti. A protože se naše těleso již jednou ve zmíněném prostoru osvědčilo, bylo mu umožněno podati pomocnou ruku i při této příležitosti.

Jelikož počasí celý den více než nevhodné, neboť pršelo, jen se lilo, spadl všem organizátorům kámen ze srdce, když se kolem 14.00 hodiny jakoby mávnutím kouzelným proutkem vyčasilo a celé odpoledne i večer bylo krásně, Mannittou zaplať.

Jelikož na slavnosti vystupují všechny možné zájmové kroužky včetně naší mladší dcerky, přicházím tamo již ve 14.00 přímo do pilných příprav, a příliš mnoho se ochomýtavše kolem zvukařského stolku Tomáše Žďárského, hned "fasuji" mikrofon ku provádění úvodních slov.

Jelikož program bohatý a účinkujících mnoho, nastává řada změn a přesunů, avšak bez jakýchkoliv dalších následků, neboť zahradní slavnost jest od toho, aby byla pohoda a klídek a né aby se vytvářela nějaká dramata. Pročež nakonec naše těleso vystupuje nikoliv venku, ale uvnitř v jeskyni, což, myslím, je jen dobře, a sice hned po Bratrstvu Kočičí Pracky.

Jelikož jsme se již v minulosti poučili, že zpěv bez aparátu jest vraždou hlasivek dotyčných, půjčujeme si jeden mikrofon a plugujíce jej do komba, zajišťujeme pro bratry zpěváky alespoň částečný uživatelský komfort. Taktéž zbytek kapely jest plně zaplugován do přivlečených komb, pročež zvuk jest dostatečně hutný a lze i použít chorus na violoncello.

Jelikož jsme již zhruba od 19.30 v plném počtu, když M.N. přijíždí tuším z Brna z jakýchsi buď zkoušek nebo tak, jsa pln Haydnů, Mozartů, Bachů a Rimských-Korsakovů, můžeme kolem 20.20 zahájit tradičním již Sladké je žít, abychom během večera v hutném monobloku přehráli prakticky všechen náš současný pilně promakaný repertoir, přešedší nám do krve tak, že jej prakticky celý (tedy hovořím-li za sebe) hraji zpaměti, což má své četné výhody, neboť je možné, mimo jiné, plně se pokládat do uměleckého výrazu a přitom ještě sledovat reakce děvčat v publikumu, která se přišla podívat na hudební výkony našich mladých členů, buldozerů jejich šoubyznysem nezkažených srdcí.

Jelikož počasí, jak jsem již pravil, bylo pro akci tohoto druhu více než příznivé, přišlo publikumu, když už o něm hovoříme, relativně velmi mnoho a opět v širokém věkovém spektru. Soudě podle jeho reakcí, bylo s naším výkonem a nasazením spokojeno, což nás, ostatně proč jinak bychom to dělali, že, potěšilo.

Jelikož času a přehraných kusů valem přibývá, dáváme kolem 22.10, to již vcelku zbroceni potem z horkého vzduchu, pryštícího z pódiových reflektorů, poslední kusy ve složení Šmajdák a ploužáky, Honky Tonk Woman a na úplný závěr pak na četná přání punkovou vyřvávačku od Clash, na kterou musím znovu zaplugovat, neboť jsem to již nečekal.

Jelikož vše proběhlo podle předběžných předpokladů, lze, myslím, bez uzardění prohlásit, že se zahradní slavnost vydařila a že TDKP k tomu snad taktéž přispěla svým skromným bigbítovým dílem. Všichni členové se snažili vykřesat ze sebe maximum, což v důsledku dokonce vedlo k tomu, že jindy trudomyslný I.Y.P. hýřil interpretačními nápady tak, že musel být několikrát, tuším že jednou, pochválen nejen svým učitelem.

P.S. To jsem tedy zvědavý, co zeleného k tomu zasejc bratři přifaří.

přifaří, přifaří, ale až příště ...