Deníček skupiny Těžká doba


9. zkouška, středa 04.02.2004

Tak tato zkouška zůstane v análech naší TDKP zapsána na věky věkův zlatým písmem na přírodním pergamenu ovázanem rudou šerpou. Něboť, přátelé, bez nějakých postranních úmyslů, dnes na nás Mannittou shlížel tak přelaskavým zrakem, až si nejsem jist, čím jsme si to zasloužili. Možná nové nepromokavé boty a futrál na klávesový stroj a černý šátek přes hlavu našeho I.Y.P., možná konjunkce Venuše s Plutem ve třetím domě, nevím. Avšak postupně.

Opět drobně nestíhám, pročež mám nachystánu výmluvu, dle mého názoru dostatečně málo pravděpodobnou na to, aby jí někdo uvěřil : zahovořil jsem se s mladým sympatickým děvčetem. Bratři se kupodivu tváří naprosto zúčastněně, ostatně proč by se br.kronikář ve svém věku nemohl zahovořit, že, jen kapelník vznáší pichlavý dotaz, co jest to v mém časovém horizontu "mladé děvče". Snažím se mu vysvětlit, že to je děvče někde mezi 35 a 38 léty, neboť s mladšími ročníky se mohu, alespoň tedy já osobně, zahovořit jen velmi obtížně, načež dotyčný upadá ze své visuté kapelnické židličky a já vidím, že jest mi odpuštěno. Rovněž vidím, že je tady ještě ideologické práce jako na kostele a je to tedy dřina, provdat dcéru...

Doslýcháme se drobnou chválu na naše (částečně i mé osobní) webové stránky, pročež chválíme Míru J. za dozajista velmi záslužnou činnost.

To ještě nikdo netuší, že drahnou část zkoušky strávíme bez bubeníka M.N., který pomocí SMS inzeruje pozdní příchod, později samotným kapelníkem vtipně transformován do sloganu : Možná přijde i bubeník. Avšak to nám nevadí vůbec nic, neboť všichni bratři se dnes nacházíme, a to je naprosto podivuhodné, ve stadiu nejlepšího rozmaru a těšíme se na každý další kapelníkem dnes mimořádně citlivě vybíraný kus (to měla být skrytá osobní pochvala). A jelikož M.N. stále nikde, zkoušíme ho nahradit bubenickým automatem a již je z toho "elektronický Němec".

Též si nejsem zcela jist, jestli na náš dobrý rozmar nemá vliv přítomnost Karolíny za svobodna K., nejen něžného pohlaví (20) , která, sedíce vedle I.Y.P., pilně naslouchá a vypadá to, že by mohla být "na vlně". Však je jí rovněž hbitě, tak jak je v našem tělesu dobrým zvykem, přidělena vtipná přezdívka Kuku.cz.

I.Y.P. si přináší z čajovny další ze svých šílených utrejchů, opět mi nabízí k ochutnání a já ve své drobné hamižnosti svoluji. Avšak jestli to minule byla "zatuchlá sláma", tak dnes to jsou, čtenář nechť mi odpustí, nefalšované "králičí chcanky". Bratři se ptají, jak to mohu poznat, ale to je již nevnímám, neboť si mohutně vyplachuji ústa průzračně skvělou slazenou minerálkou. Snažím se I.Y.P. vysvětlit, že když pije něco podobného, to se pak těžko může třeba líbat s nějakým děvčetem, avšak jak záhy zjištěno, oni tu hrůzu nasávají oba ! Můj ty Tondo kolenatej, to je dneska mládež.

Po odchodu výše jmenované, kdy necháváme uctivě pozdravovati též pana otce, bádáme nad tím, zdali spolu (tedy I.Y.P. a Kuku.cz) chodí a jelikož si nejsme jisti, vznáším za sebe i za ostatní bratry přímý dotaz. Bohužel nechodí, což je tedy škoda, neboť I.Y.P., i přes své nepochybné mládí, má v této oblasti rozhodně dost dobrý vkus.

M.N. nám po svém příchodu vypráví příhody o nové servírce ve Floridě, prý výpomoci z Přerova, což komentováno nejrůznějšími průpovídkami jako např. hledej, Šmudlo... už se holíš ? ... přičemž si tedy nejsem až tak zcela jist, jestli se nám ta původní problematika někam neposunula.

Avšak zpět k počátečnímu nadšení. Tedy přátelé, kdyby se mě někdo ptal, proč se jako TDKP vůbec zabýváme nějakou amatérskou muzikou, tak právě včera by mohl obdržet jasnou odpověď. Pro TO ! Tedy pro naprosto zcela vzácné a málo postižitelné chvíle ryzího nadšení a souzvuku muzikantských dušiček, které nejde naplánovat, zorganizovat, uchopit a už vůbec ne koupit byť v sedmém z místních hypermarketů. Zkrátka a dobře něco podobného, co známe z naší oblíbené literatury třeba od Josefa Škvoreckého. Tak to je přesně ono. Nemohu než ze své kronikářské židličky vznést poděkování celé TDKP, jen těžko zamačkávajíc slzu dojetí. Pročež pokolikáté již hrajeme všechny ty kusy, které jsme během času pilně cvičili a které dnes znějí kupodivu úplně jiným způsobem, jakoby po novu.

A taktéž jsou díky dobrému rozmaru, i přesto, že zjištěno, že I.Y.P. nemá noty srovnány podle abecedy, pronášeny různé humorné průpovídky, zejména při kusu Husličky, kde Mírovi J. již asi nikdo nikdy neodpáře jeho dnes již legendami opředené "koláčky". Nebo když si líčíme, co s námi jednotlivými bratry šije : Šmajdák a ploužáky - Funebráci - jiný věci ... Tedy Šmajdák a ploužáky, to by mohla být naše hymna, snažím se nadhodit konverzační téma, kteréžto bystře doplněno ostatními členy, že bychom ostatně mohli míti i více hymen, a už jsme zase někde jinde a raději jdeme domů, aby měli otevřeno alespoň někde. Suma sumárum : jen houšť a více takových...

A přátelé, toto všechno, co v našich zápiscích čtete, je téměř pravda ...