Deníček skupiny Těžká doba


Intermezzo , čtvrtek 04.12.2003 dopoledne:

Je tomu právě asi tak půl dne tomu nazad, co jsem byl naším hudebním sdružením Těžká doba Karla Pokorného ústy nejen samotného nejvyššího náčelníka, velitele, slunéčka našeho jasného, požádán, zda bych neprováděl podrobné zápisky z naší bohulibé hudební a i jiné činnosti. Samozřejmě jsem se nejdříve na oko jakoby zdráhal, ale posléze jsem, tak jako obvykle, svolil. Upřímně řečeno, jedním z hlavních důvodů našeho resp.jejich rozhodnutí byla patrně skutečnost, že jsme včera večer 03.12.2003 provedli první zkoušku v novém působišti a sice v 1. patře domu dětí a mládeže, což nás naplnilo novými veskrze kladnými energiemi. Avšak, abych nepředbíhal, začnu pěkně od začátku. To bylo tak :

Myšlenka založit jiné hudební sdružení, než ze kterého v roce 1999 odešel, napadla br.Karla již někdy na podzim roku 2001 a možná i o něco dříve. Od slov k činům pak, tak jako obvykle, bylo poměrně daleko, neboť doba není jednoduchá a tu vanul nedobrý vítr, tu zase bylo příliš práce, no však to sami jistě dobře znáte. Přesto jsme se, kupodivu, na jaře roku 2003 sešli na nácviky, patrně za účelem vystoupení na náměstí v Ústí nad Orlicí v rámci „Týdne v pohybu“, avšak skleróza mi neumožňuje vzpomenout si, kdy, kde a kolikrát.

Jisto však je, že vystoupení na místě výše zmíněném dne 10.06.2003 pozdě večer proběhlo s ohlasem neřkuli kladným, což zejména některé nahlodalo v tom smyslu, že by stálo za to v činnosti nově se rodícího tělesa pokračovat. A jelikož bylo pěkné počasí, práce úměrně a strunky zatím ještě nepraskaly, počali jsme se scházet v dřevěném altánku na zahradě restaurace „U Malinů“ a kteří hoši to byli : br.Karel Pokorný (kytara, sólový zpěv), br.Petr Kulda (violoncello, řeči, pomocný zpěv), Pepa Kněžek (flétny, vokály), Míra Němec (perkuse), br.Honza Pokorný (klávesový stroj, vokály) a Honza Škarka (flétny, vokály).

Základní repertoir vznikl celkem živelně a bez nejmenších problémů, neboť jej sestavil br.Karel a nám ostatním to v zásadě bylo jedno, neboť se jednalo o kusy všeobecně známé, hudebně i textově vcelku hodnotné. Taktéž nelze pominout skutečnost, že během zkoušek bylo možné popíjet dobré pivínko a kávičku a též si tu a tam objednat něco drobného k zakousnutí. Pročež jsme k Malinům chodili rádi a i některé naše fanynky a příznivci tam také snad chodili rádi a kdy že jsme tam přibližně pobývali : 26.06.2003, 10.07.2003, 24.07.2003 a 13.08.2003. 17.08.2003 jsme pak provedli další veřejné vystoupení v rámci ústecké pouti a sice v prostoru otevřených vrat u Konibaru. I toto vystoupení, kde brali účast br.Karel, br.Kulda, M.N., B.P. a Pepa Kněžek, mělo celkem kladný ohlas, přestože mi u všech všudy drnčelo cello, pročež bylo takořka rozhodnuto. Ne snad, že bychom se cítili býti akademicky organizovaným seskupením, to ne, ale scházet se k přiměřeně nepravidelným přátelským hudebním posezením s obdobně postiženými kolegy, proč ne, že.

Pročež jsme se sešli opět „U Malinů“ ve dnech 20.08.2003 a 27.08.2003. Někdy v tomto období mezi nás zavítala další významná posila v podobě elektrického kytaristy Míry Junka, jehož příchod lze s odstupem doby hodnotit jako velmi významné plus. 09.09.2003 pak proběhlo v pořadí již třetí naše vystoupení a sice na vernisáži v galerii „Koráb“ v Ústí nad Orlicí.

Toto vystoupení, na kterém účinkovali br.Karel, br.Kulda, M.N., Míra Junek a Pepa Kněžek, bylo drobně poznamenáno odchodem organizátora celé akce Pepy Kněžka v jejím časném průběhu, což těžce nesl zejména náš kapelník a velitel, neboť přece jen repertoir byl v tu chvíli značně omezen. Avšak i přesto jsme dělali, co jsme mohli, což jedna ze zúčastněných návštěvnic komentovala způsobem nadmíru milým a sice tak, že jsme se jí prý líbili víc, nežli celá výstava. A přátelé, takováto slova zavazují.

I v září a sice 10.09.2003, 17.09.2003 jsme zašli do altánku k Malinům, přestože už to vzhledem k počasí nebylo to pravé ořechové. Pročež jsme se rozhodli přesídlit do tepla a 24.09.2003 zkoušíme poprvé v ZUŠ namísto V.I.S., který sice má smlouvu, ale nemá lidi, kteří by zkoušeli. To ještě netušíme, že teploučko, světloučko a měkké koberečky mohou ukázat zuby. Někdy počátkem října nám Pepa Kněžek sděluje, že z různých, nám ostatním převážně hůře pochopitelných důvodů, nestíhá, pročež je rozhodnuto zhruba mezi zkouškami 01.10.2003 a 15.10.2003 povýšit dříve druhého flétnistu Honzu Škarku na funkci prvního flétnisty se stejným základním honorářem a zvýšenou zodpovědností.

18.10.2003 bereme na základě pozvání od Lenky Jányšové účast na „Malé rockové scéně“ v Malé scéně v Ústí nad Orlicí. Jednalo se o poměrně hlasitou sešlost mladých „progressivně“ orientovaných kapel s názvy např.Citrónová šťáva, Massacreur či God is dead. Naše vystoupení mělo tvořit závěr celé akce, kdy mladí posluchači, alespoň dle idejí br.Karla, měli pochopit, kde že jsou ty pravé bigbítové hodnoty. Mladí posluchači to však nepochopili a při příchodu našeho tělesa na scénu odešli, pročež zůstali, tak jako obvykle, naši věrní posluchači středního až seniorského věku.

Toto vystoupení jest důležité ze dvou důvodů. Jednak zde poprvé padl návrh přejmenovat naše těleso nějak jinak, jednak ve foyeru proběhl rozhovor dvou mladých „progressivně“ orientovaných hochů, který byl vyslechnut br.kronikářem a zaznamenán asi takto : Vole tak co vole jaký to je vole… Ty vole docela hustý vole… A kdo hraje vole… Ty vole Lampa číslo 29 a God is dead vole… No a jak ty vole… Ty vole fakt dost dobrý vole ti řikám… prostě nářez…Ty vole a co to tam je napsaný na konec vole… Ty vole ňákej Pokornej a přátelé vole… Ty vole co to je vole…Ty vole nevim vole… prej ňáký padesátiletý dědci vole… A co hrajou vole… Nevim vole, prej ňáký blús vole nebo něco takovýho vole… Ty vole to du pryč vole… Já taky vole…

22.10.2003, 29.10.2003 – standardní zkoušky, za jejichž největší přínos, alespoň se domnívám, lze označit přetvoření původního názvu našeho hudebního tělesa z klišém zavánějících „Přátel Karla Pokorného“ na svěže novou „Těžkou dobu Karla Pokorného“. Tato změna se setkala s živým a upřímným kladným ohlasem všech členů kapely (až na jednoho, zejména když zlí jazykové ihned začali spekulovat, v  čemže by jako ta těžkost jeho doby měla spočívat), pročež byla demograticky schválena. 05.11.2003 a 12.11.2003 – další standardní zkoušky za účelem rozšíření již poměrně širokého repertoiru.

V tomto období se taktéž začínají rýsovat první náznaky problémů s Ú.J. neboli ústeckými jogínkami, jmenovitě E.L.S.F. a zvláště pak B.P.Ř.T., které obě, majíc zvláště vyvinutý jemný sluch, nás chodí, dohromady i zvlášť, upozorňovat, že je rušíme při relaxaci. Snažíme se sice vtipně měnit působiště, avšak marnost našeho snažení jest nám odměnou. Vše pak vrcholí 26.11.2003, onoho temného dne pozdě večer, kdy, jsa opět zdrojem hluku a navíc neoprávněně vniknuvši do sálu, je na nás prostřednictvím B.P.Ř.T. povolán sám ředitel Jirka Tomášek, aby nás příkladně zjebal. Tedy všechny až na br.Karla a B.P., kteří pro jistotu diplomaticky opouštějí prostor. Teprve posléze, to již sedíce v útulném prostředí U Malinů a pojídajíce vepřový řízeček s bramborovou kaší, nám dochází rafinovaná zrůdnost celého toho spiknutí. Neboť jest středa a v televizi dávají fotbal, který Jirka Tomášek zaníceně sleduje. B.P.Ř.T. to ví a proto čeká, až je zápas v nejlepším a telefonuje. On musí jednak přerušit sledování, jednak vyšlapat pěšky ve větru a chladu kopec z Hečmandy do ZUŠ, jednak počkat, až dohrajeme a ještě nás příkladně zjebat. No to by, s odpuštěním, nasralo každého, že. Pročež dumáme o tom, kam bychom se uchýlili a napadá nás, že by to mohlo být v Domě dětí a mládeže.

Hned druhý den ráno jdu provést místní šetření, spojené s pohovořením a rekognoskací terénu, při kteréžto příležitosti musím konstatovat naprostou vstřícnost a ochotu vedení DDM poskytnout nám útočiště, o kvalitě nabízených prostor jako takových ani nehovoře. Ihned tuto dobrou zprávu telefonuji br.Karlovi, který má taktéž radost a oba konstatujeme : že nás to nenapadlo dřív. A od tohoto okamžiku počínáme psát nové dějiny, podchycené i statisticky, v následující sestavě, kterou pro příště budeme považovat za základní, vzniklou takto postupnou krystalizací :

TĚŽKÁ DOBA Karla Pokorného (zkráceně Těžká doba):